Na těchto stránkách jsem se pokusil shrnout své zkušenosti s provozováním linuxu na stařičkém počítači jinak dávno zapomenutém pod stolem. Dospěl jsem postupně k názooru, že je opravdu škkoda nevyužít ty staré dobré stroje, které tak dlouho velmi dobře fungovaly a dnes mají být odsouzeny k likvidaci, protože okýnka na nich prostě neběhají. Musím i souhlasit se spoustou popisů linuxu, které tvrdí, že může běhat na čtyřiosmšestkách a i na třiosmšestkách. Je zde ale rozdíl, zda chceme provozovat síťové aplikace, aplikace v grafickém prostředí a nebo programy, které byly na linux portovány z jiných systémů. Velmi důležitým aspektem je jaký hardware máme k dispozici. Vše je povoleno, každý kousek paměti, každý koprocesor. Před časem jsem si myslel, že není možno provozovat linux na malém množství místa, podobně jako dos. Chyba lávky - klidně je to možné ale potřeba se na to dívat trošku z jiného pohledu. Dos a linux nelze vůbec srovnávat, to už lépe srovnáme linux s windows, ale zatímco windows mají přímo ve svém jádru zabudován grafický systém, linux má v jádře kompletní síťovou a hardwarovou podporu. Z toho vyplývá jednak, že je možno linux mít na jedné nebo dvou disketách a pak také, že po nabootování linuxu můžeme pracovat s libovolným hardwarem který je systémem podporován.
Instalace
Problematiku užívání můžeme rozdělit hlavně podle velikosti místa na harddisku. Je-li harddisk dost velký, můžeme použít vcelku normální běžnou distribuci se všemi výhodami, které nám nabízí - instalátor, správu instalačních balíků, různé konfigurační toolsy... Omezeni můžeme být velikostí paměti. Spousta instalátorů se při méně než 16Mb paměti složí těsně po statu. V takovém případě je pak vhodné přidat do počítače paměť jen na instalaci a pak ji opět vytáhnout. To je lepší řešení, než přehození celého harddisku do silného stroje, protože dnešní inteligentní instalátory po detekci procesoru vyberou předkompilovanou sadu knihoven a jádra pro procesor, který byl při instalaci k dispozici.
Jsme-li omezeni harddiskem natolik, že standartní instalátor použít nemůžeme, nebo nechceme, můžeme buď použít některou z minidistribucí a anebo si systém vytvořit úplně sami. Já bych doporučil druhou možnost tomu, kdo přesně ví co dělá a jak systém funguje, tzn. jak probíhá zavádění systému, princip runlevelů, login a podobně. Kdo v tomto není úplně kovaný, může využít některou z minidistribucí, jako je: smallinux, brutalware, brutusware, linux router projekt a tu si časem stejně doupraví podle svých představ. Tyto distribuce jsou většinou na jednu či dvě diskety, takže potřebujete pouze disketovou mechaniku. Osobně vřele doporučuji smallinux, který nemá žádné velké hardwarové požadavky, tedy důležitý je samozřejmě procesor minimálně 386 a trocha paměti - nikdy jsem nezkoušel méně než tři mega. Po nabootování systému není většinou problém použít harddisk (pokud je k dispozici) - vytvořit ext2 a swap oddíly, vytvořit filesystémy, překopírovat systém a upravit /etc/fstab a /etc/lilo.conf. Pokud chceme instalovat po paralelním portu, dá se spustit systém z diskety nebo již z pevného disku, aktivovat plip rozhraní, aktivovat síť a vesele instalovat.
Používání
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že používám notebook AST 386 Premium Exec na 20MHz se 4MB RAM s velkým úspěchem. Notebook nemá síťovou kartu ani modem. Pro komunikaci s okolím využívám buď diskety :-), (zřídka), ale hlavně paralelní port který využiji jako síťové rozhraní a při použití druhého linuxového počítače, přes který se mohu napojit do sítě jsem v podstatě neomezen.
V poslední době používám často PC oentar, na kterém v případě nutnosti spustím ssh server a po paralelním kabelu se připojuji s notebookem. Je to pro mne výhodnější, protože nemusím aktualizovat žádné soubory měněné ve dvou počítačích a podobně.
Můj hardware:
Notebook, hostname notes:
AST Premium Exec 386 SX/20
CPU 386/20MHz 2.87 bogomips
bez koprocesoru
bez APM
4 Mb RAM
77 Mb harddisk
1 x paralelní port
1 x sériový port
1 x PS2 port pro myš
1 x 3 1/2" floppy mechanika
grayscale LCD display
bios notebooku je natvrdo vypálen ve švábu a jeho výměna je tudíž nemožná. bios v rozšířeném módu procesoru nepodporuje apm ani funkční klávesy pro ovládání displaye - inverzi, tučné písmo, přepnutí na externí monitor a podobně, naštěstí umožňuje přepínání režimu turbo (které se také ovládá pomocí funkční klávesy).
PC, hostname oentar:
CompuAdd 325
CPU 386/25MHz 4.83 bogomips
bez koprocesoru
3 Mb RAM
82 Mb harddisk
1 x paralelní port
2 x sériový port
1 x 3 1/2 " floppy mechanika
Programy které běžně používám:
links - skvělý webový browser a navíc český!
ssh a scp
pine (mutt mi nějak nepřirostl k srdci)
mc (jen vyjímečně)
vi :-)
cat, zcat, less a zless pro čtení howto
sc - vynikající tabulkový procesor
ze serverových programů je to
apache s modphp4 a modmysql
mysql
ssd
přes 150 systémových utilit
toto je prozatím vše, budu na těchto stránkách ještě pracovat...,
poslední aktualizace Pá zář 28 06:04:58 CEST 2001
Tady jsou odkazy na mé spisy, které se týkají instalace či používání Linuxu na slabých strojích.